Z čeho je diamant? Pět ověřených zajímavostí o jeho vzniku a tvrdosti

Eva zdědila po babičce prsten s čirým kamenem a zajímalo ji, co vlastně drží v ruce. Zjistila, že diamant je vlastně uhlík, tedy stejný prvek jako tuha v tužce. Tento rozdíl ve stavbě krystalu z něj dělá nejtvrdší přírodní materiál. Následuje pět ověřených zajímavostí, které se k diamantům vztahují, a postup, jak Eva zjistila, co má doma. Všechny se opírají o obecně známá fakta.

Diamant je uhlík, stejně jako tuha

Diamant a grafit jsou dvě podoby čistého uhlíku. Liší se tím, jak jsou atomy uspořádané. V diamantu jsou pevně vázané ve třech rozměrech, v grafitu tvoří klouzající vrstvy.

Proto je diamant tvrdý a čirý, zatímco tuha měkká a černá. Žádný jiný prvek jim to nezpůsobuje. Změna je jen ve struktuře.

Eva si představila, že její prsten a hrot tužky mají stejné složení. Zní to neuvěřitelně, ale chemicky je to pravda. Rozdíl dělá tlak a teplota při vzniku.

Vznikají hluboko v zemi

Přírodní diamanty vznikají v zemském plášti, ve velkých hloubkách, kde je vysoký tlak a teplota. Na povrch se dostaly při sopečných erupcích, které vynášely horninu zvanou kimberlit. Právě v ní se diamanty nacházejí.

Proces trval velmi dlouho, řádově miliardy let. Stáří diamantů je proto mimořádně vysoké. Přesné stáří konkrétního kamene ale běžný člověk nezjistí.

Diamanty se těží i z říčních naplavenin, kam je voda přenesla z původních ložisek. Takové ložiska se nazývají sypaná. Největší nalezišť leží v několika zemích Afriky, Ruska a dalších oblastí.

Nejtvrdší, a přesto křehký

Na Mohsově stupnici tvrdosti má diamant nejvyšší hodnotu, deset. Škrábne všechny ostatní minerály. Sám se dá poškrábat jen jiným diamantem.

Tvrdost ale neznamená nezničitelnost. Diamant má štěpné roviny, podél kterých se při silném úderu může rozštípnout. Proto se prsten s diamantem nemá bít do tvrdých předmětů.

Eva si prsten při úklidu sundávala. Dozvěděla se, že hrany kamene se dají poškodit. Doporučení je ukládat jej odděleně od jiných šperků.

Karát a čtyři C

Karát je jednotka hmotnosti drahých kamenů a odpovídá dvěma desetinám gramu. Neznamená velikost, ale hmotnost. Kámen o stejném karátu může vypadat různě podle tvaru.

Kvalitu diamantu hodnotí čtyři kritéria, anglicky zvaná čtyři C: hmotnost v karátech, barva, čistota a brus. Barva se hodnotí od bezbarvé po nažloutlou. Čistota popisuje vnitřní vady a nečistoty.

Každé kritérium ovlivňuje hodnotu. Nejvíc záleží na kombinaci. Proto dva kameny stejné hmotnosti mohou mít výrazně odlišnou cenu.

Brus rozhoduje o jiskře

Brus určuje, jak diamant láme a odráží světlo. Klasický brilantový brus má 57 nebo 58 fazet podle toho, zda má seříznutý spodní hrot. Dobře provedený brus vrací světlo horní stranou.

Špatně vybroušený kámen působí matně, i když je kvalitní. Světlo uniká spodkem nebo bokem. Proto brus patří mezi nejdůležitější kritéria vzhledu.

Vedle kulatého brilantu existují další tvary, třeba princess, smaragdový nebo hruškový. Každý působí jinak. Volba závisí na vkusu a sazbě šperku.

Jak ověřit, co doma opravdu máte

Eva zjistila, že doma se pravost kamene spolehlivě ověřit nedá. Domácí testy, jako dýchnutí na kámen nebo škrábání skla, nejsou dostatečně přesné. Zákazník si také může splést diamant s dobrou imitací.

Spolehlivé je posouzení u gemologa s příslušným vybavením. Certifikát od nezávislé laboratoře popisuje čtyři C a kámen jednoznačně identifikuje. Doložení má smysl hlavně u cennějších kamenů.

Existují i laboratorně vyrobené diamanty, chemicky shodné s přírodními. Od přírodních se liší původem, ne složením. Při koupi si proto vyžádejte informaci o původu.

Můj tip: Doporučila bych nechat starší šperk s kamenem pojistit teprve po odborném ocenění. Pojišťovna chce znát hodnotu, a posudek gemologa poslouží i při dědictví nebo případné ztrátě.

Zdroje

• Česká geologická služba
• Česká gemologická společnost
• Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví