Jak správně pečovat o potápěčské vybavení a prodloužit jeho životnost

Potápěčský výstroj není zrovna levná záležitost. Pamatuju si, jak jsem zíral na svůj první účet z potápěčského obchodu a přemýšlel, jestli budu mít na nájem. Ale po letech pod vodou můžu říct jedno – správná péče o vybavení se brutálně vyplatí. Mám kamarády, kterým se rozpadá výstroj po dvou sezónách, zatímco můj první neoprén vydržel sedm let těžkého provozu. Kde je ten rozdíl? V údržbě, kámo. Dneska se s vámi podělím o finty, které jsem se za ty roky naučil, a díky kterým moje vybavení vypadá a funguje skvěle, i když už má něco za sebou. Jak na údržbu potápěčského vybavení?

Oplachování – banální, ale zásadní

„Ty fakt oplachuješ potápěčskou výstroj a vybavení po každém ponoru?" ptal se mě nedávno jeden nováček na našem potápěčském výletu, když mě viděl trávit patnáct minut u hadice po vynořená. A přesně tahle otázka odděluje potápěče, kterým vybavení vydrží, od těch, co neustále kupují nové. Slaná voda je zabiják. V Česku se s ní setkáváme méně, ale i naše zatopené lomy obsahují minerály, které časem vybavení ničí. Nejhorší ale je, když se výstroj namočí do slané vody a pak se nechá jen tak vyschnout. Sůl krystalizuje, a ty malinké ostré krystalky pak pomalu ale jistě rozežírají materiál zevnitř. Můj rituál je nekompromisní: Po každém ponoru důkladné opláchnutí sladkou vodou – všeho, od masky po ploutve Speciální pozornost regulátoru – ten propláchnu tak, že nejdřív nasadím protiprachovou krytku a pak teprve opatrně oplachuji BCD (kompenzátor vztlaku) propláchnu i zevnitř – naliju do něj sladkou vodu všemi ventily, protřepu a pak zase vypustím

Sušení – ne na slunci, prosím!

Jeden z nejčastějších přešlapů, který vídám i u zkušených potápěčů. Po víkendu v Chorvatsku rozloží celou výbavu na přímé slunce, aby rychle uschla.

„Ultrafialové záření je pro neoprén a gumové části výstroje jako pomalu působící jed," řekl mi kdysi můj instruktor, a měl sakra pravdu.

UV paprsky způsobují degradaci materiálu, neoprén se stává křehkým a ztrácí elasticitu. Ideální je sušit vybavení ve stínu, na dobře větraném místě. Já osobně věším neopren na široké ramínko (ty úzké by v něm mohly udělat důlky) a dbám na to, aby byl převrácený naruby. Zbytek výstroje rozložím v garáži, kde má větrání, ale není tam přímé slunce. A ještě jeden trik – nespěchám na to. Radši nechám výstroj schnout o den déle, než abych další den balil do batohu ještě vlhký neoprén. Ten pach plísně totiž z neoprenu dostanete jen velmi těžko.

Neoprén – vaše druhá kůže

S neoprenem zacházím jako s miminem. Po důkladném opláchnutí ve sladké vodě ho naruby pověsím na ramínko a nechám vyschnout. Jednou za pět ponorů ho vyperu ve speciálním šamponu na neopreny – normální prací prášky totiž neoprenu škodí a vysušují ho. Kamarád z potápěčského klubu používal na svůj neoprén běžný prací prášek. „Aspoň hezky voní!" smál se, když jsem ho varoval. Po roce měl z jeho původně flexibilního sedmimillimetrového obleku něco, co připomínalo spíš neohebný krunýř. Neopren ztratil pružnost a začal se lámat. Pět set éček v pytli. Už roky používám po každém praní speciální kondicionér na neopreny, který udržuje materiál pružný. Pro neopreny platí stejné pravidlo jako pro lidskou kůži – občas potřebují hydratovat.

Regulátor – srdce vaší výstroje

„Na regulátoru se nešetří a o regulátor se pečuje," říkával můj první instruktor a měl pravdu. Je to zařízení, na kterém doslova visí váš život, a zaslouží si speciální péči. Po ponoru nasadím na první stupeň protiprachovou krytku (vždycky PŘED opláchnutím, aby se dovnitř nedostala voda). Pak ho opatrně oplachuji mírným proudem vody – nikdy ne přímo na šroubení nebo membrány! Pak ho nechám pořádně vyschnout a ukládám v pevném pouzdře, ne na dně potápěčské tašky, kde by se mohl poškodit. Jednou ročně nosím regulátor na servis, i když s ním potápím málo. Ty vnitřní membrány a o-kroužky potřebují pravidelnou kontrolu a občas výměnu. Servis není levný, ale pořád levnější než nový regulátor (nebo, nedej bože, potápěčská nehoda).

Pamatuju si chlápka, co se chlubil, že jeho regulátor nebyl v servisu pět let. „Funguje perfektně, proč bych to řešil?" říkal. Na dalším ponoru mu zamrzl druhý stupeň a měl free flow – nekontrolovaný výtok vzduchu. Naštěstí jsme byli mělko a s buddym situaci zvládli, ale po tomhle zážitku už regulátor do servisu nosí pravidelně.

Počítač – váš podvodní navigátor

S potápěčským počítačem je to trochu jiné – je to elektronika, takže péče se liší. Po každém ponoru ho důkladně opláchnu ve sladké vodě a osušuji měkkým hadříkem. Nikdy k čištění displeje nepoužívám chemikálie – obyčejná voda stačí. Co hodně lidí neřeší, jsou baterie. Výměna baterií v potápěčském počítači není jako výměna v ovladači od televize. Je potřeba dbát na to, aby se neporušilo těsnění, které drží počítač vodotěsný. Jednou jsem viděl borce, co si baterii vyměnil sám doma šroubovákem z kuchyňského šuplíku. Na dalším ponoru mu počítač odešel v 18 metrech. Fakt nepříjemná situace. Proto baterie v počítači nechávám měnit u autorizovaného servisu, kde zároveň provedou tlakovou zkoušku a zkontrolují těsnění. Ti pár stovek je malá daň za jistotu, že vás počítač nenechá ve štychu pod vodou.

Ploutve, maska a šnorchl – drobnosti, které rádi přehlížíme

Nejčastěji přehlížené části výstroje, a přitom tak důležité! Maska mi umožňuje vidět ten úžasný podvodní svět, ploutve mě v něm pohánějí a šnorchl... no, ten mi zase pomáhá šetřit vzduch na hladině. U masky dbám na to, abych ji nevystavoval vysokým teplotám (nechat ji v létě v autě je zaručený způsob, jak ji zničit). Po ponoru ji opatrně opláchnu, zvlášť v oblasti kolem silikonu, který je náchylný k degradaci. Občas na sklo použiju speciální čistič, který zabrání mlžení. A pamatujete si na ten trik s pastou na zuby pro nové masky? Já ji používám i na starší masky jednou za čas – jemně vetřu neabrazivní zubní pastu do skla (ne na silikon!), nechám chvíli působit, pak opláchnu. Funguje skvěle proti mlžení. Ploutve stačí po ponoru důkladně opláchnout a nechat vyschnout. Ale pozor na způsob skladování – měly by být uloženy naplocho nebo zavěšené za patu, nikdy ohnuté nebo s něčím položeným na listech. Deformace ploutvových listů je nenávratná a ovlivňuje jejich účinnost ve vodě.

BCD – váš podvodní domov

Kompenzátor vztlaku patří k nejdražším součástem výstroje a zaslouží si péči. Po ponoru ho důkladně propláchnu i zevnitř – všemi ventily do něj naliju sladkou vodu, protřepu ho, aby se voda dostala všude, a pak vodu vypustím. Ukládám ho částečně nafouknutý, nikdy úplně vyfouknutý nebo přefouknutý. Když je BCD dlouhodobě složený a vyfouknutý, vnitřní povrchy se můžou slepit k sobě a poškodit se. Přefouknutí zase namáhá švy a ventily. Zlatá střední cesta je nejlepší. Jednou za sezónu provedu důkladnější čištění – napustím do BCD jemný roztok neagresivního mýdla, protřepu, nechám chvíli stát, pak několikrát vypláchnu čistou vodou, dokud nevytéká čirá voda bez bublinek.

Závěr: Prevence je levnější než léčba

Když se mě lidi ptají, jak je možné, že mám výstroj v tak dobrém stavu i po letech, odpovídám jednoduše: Prevence je vždycky levnější než léčba. Chvilka péče po každém ponoru, správné skladování a pravidelný servis mi ušetřily desítky tisíc korun, které bych jinak musel investovat do nového vybavení. Potápění je nádherný sport, ale není levný. Kvalitní výstroj představuje významnou investici, a jako každá investice si zaslouží ochranu. Těch patnáct minut oplachování a správného sušení po ponoru může prodloužit životnost vašeho vybavení o roky. A když se pak noříte s důvěrou ve svůj výstroj, ten pocit bezpečí je k nezaplacení. Tak ať vám to tam dole plave bez problémů a vaše vybavení vydrží aspoň tak dlouho jako moje!